Venezuela

Fyzická mapaoficiálně Bolívarovská republika Venezuela (República Bolivariana de Venezuela), je federativní republikou ležící na pobřeží Karibiku, v tropickém pásmu severně od rovníku. Skládá se z dvaadvaceti států, Federálního území (Distrito Federal), který tvoří obrovské údolí v němž se rozkládá Caracas a Federálních závislých území, což jsou veškeré venezuelské karibské ostrovy s výjímkou Isla Margarita, Coche a Cubagua, které dohromady tvoří jeden z federálních států Nueva Esparta. Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guayanou, na jejíž západní polovinu si Venezuela dodnes činí nárok.  Počet obyvatel podle posledního sčítání  z roku 2012 zhruba 28 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština.

Historie

V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. Založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná, které je z tohoto pohledu nejstarším městem Jižní ameriky, započala kolonizace území dnešní Venezuely, které se takto stalo součástí Španělského království. Zprvu spravováno místokrálovstvím Peru, později přešlo pod správu místokrálovství Nová Granada.  Dne 5.července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských, dále se Venezuela stala součástí Velké Kolumbie, aby z ní po několika letech vystoupila a prohlásila se v roce 1830 samostatnou republikou. Nelze zde nezmínit místního rodáka Simona Bolivara, po celé latinské americe vnímaného jako osvoboditele  a vítěze nad Španělskem.

Trocha zeměpisuPamátníky a přírodní monumenty

Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Lago de Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guayanská vysočina a mezi oběma celky se prostírá Orinocká nížina s plošinou Los Llanos.

Nejvýznamnější řekou Venezuely je Orinoco, jehož pravé přítoky tvoří vodopády v místech, kde opouští Guyanskou vysočinu. Nejvyšší vodopád světa je právě ve Venezuele: Salto Angel měřící 979 metrů. Největšími přítoky Orinoka jsou Caroní, Apure a Meta.

Klima je je subekvatoriální horké s deštivým létem a suchou zimou. V Maracaibu vystoupí průměrná roční  teplota 29 °C a 570 mm srážek za rok, výše položená Mérida 18,5 °C a 1750 mm, Caracas 20 °C, Santa Elena de Uarién v Guyanské vysočině 23 °C a 1600 mm.

Obyvatelé

Mapa silnic a dálnic

populace je ze 67 % tvořeno mestici, ze 21 % potomky Evropanů, z 10 % potomky afričanů. Domorodé obyvatelstvo činí zhruba 2 %. Žije zde přibližně 200 000 Indiánů, kteří se stále živí lovem a sběrem. Průměrná délka života je 73,45 let, a to 70,4 u mužů a 76,65 u žen. Ve Venezuele je jakákoliv forma rasismu téměř neznámým pojmem, je zcela běžné, že se lidé oslovují podle barvy své pokožky či ostatních výrazných fyzických rysů. Venezuelci jsou národem velmi přáteslým a extrovertním, je naprosto běžné obdržet pozvání k obědu v domě člověka, kterého jste poznali před několika okamžiky. Ač nerad musím zde zmínit v posledních letech strmě stoupající kriminalitu, která je však doma ve velkých městech. Když se mě lidé na toto téma ptají, odpovídám, že zde žiji od roku 1998 a zatím mě nikdo nepřepadl ani neoloupil. Mojí radou je aby jste plánovali své cesty tak, že se nebudete po setmění pohybovat pěšky po velkých městech a pokud není vyhnutí, nešetřete na tom vzít si taxíka. Je sice poměrně drahý, ale vyplatí se to. Venkov je pohostiný a naprosto bezpečný. Kamkoli přijdete, chovejte se tak, jako by jste byli na návštěvě, vzpoměňte si, jak pohlížíte na některé němce, poláky nebo rusy v čechách. Budete-li se chovat jako lidé, bude s vámi tak zacházeno. Nenechte se odradit tím co si přečtete v českém tisku, jsou to nejméně z poloviny naprosté výmysly a často se autor buď z neznalosti či proto, že se mu to nehodí ani nenamáhá ověřit si agenturní překlad toho o čem píše, takže když potom některý z rádoby fundovaných článků přečtu svým přátelům, jen nechápavě kroutí hlavou a ptají se mě, jestli je tam u nás normální tak lhát…