Serranía de la Neblina

národní park Seranía la Neblinase rozkládá  na ploše o 1.360.000 hektarů v jižním cípu venezuelského území poblíž brazilských hranic. Cerro Neblina, 3014 m nad mořem, je nejvyšším vrcholem jižní Ameriky ležícím směrem na východ od  And. Jeho název Oblačný vrch pochází ze stálého příkrovu mraků  pokrývající ukrývající vrchol hory.

Reliéf vytváří hluboká údolí, mezi nimiž vyniká Caňon Grande ( i Venezuela má svůj vlastní Grand Canyon…J) kterým protéká řeka Baria, která zde tvoří nesčetné zákruty a skalní soutěsky. Teplota se pohybuje mezi 4 ºC a 27 °C, srážky jsou hojné, podnebí amazonského deštného pralesa. Parkem Serranía La Neblina protéká mnoho řek a říček, přičemž mnohé z ních zde pramení. Mezi hlavní náleží zejména řeky Baria, Loa,  Yatu a Siapa, všechno přítoky Casiquiare.Rio Baria

Nejjižnější výběžek Venezuely je jednou z nejpůsobivějších přírodních oblastí země. Serrania La Neblina geologicky náleží k formaci Roraima Precambrian a pohled z osady na cerro Neblinaskládá se  převážně z pískovcových vrstev avšak na rozdíl od ostatních lokalit tohoto typu vytvořila  hluboká údolí a ostré vrcholy. přičemž podél hlavní osy na údolí známé jako Caňon Grande de Rio Baria, který patří k nejhlubším na světě.

Vegetace je velmi rozmanitá a opět zde najdeme výraznou endemickou skladbu a to dokonce i na jednotlivých vrcholech pohoří, což je způsobeno především značnou izolací lokality a extrémními podmínkami, které se vztahují k rostlinám a omezené možnosti genetické výměny s podobnými jaspis v Rio Bariapopulacemi v jiných oblastech: odhaduje se, že více než 50% druhů nalezených v horní části oblačné mlhy jsou endemické. Na vrcholcích hor jsou Rio Baria  motýli rodu Heliconidaezakrnělé lesy s rozsáhlými koberce mechu a masožravých rostlin, jako je Heliamphora, četné orchideje endemických druhů, keře celiae Neblinaria . Mezi dominantními druhy jsou Heliamphoras, masožravé rostliny o velikosti pivního džbánu, dále druhy Rapataceae, Bromeliae, Xyridaceae a Orchidaceae. V nižších výškách najdeme charakteristické druhy tropického deštného pralesa.

Dokumentován je výskyt více než 100 druhů savců, například tapír, ocelot, jaguár a několik druhů opic, zmiňme alespoň tři nové druhy rodu Histiotus, vačnatce Marmosa a myši rodu Rhipidomys. Za zmínku stojí celkem 60 různých druhů netopýrů. Mezi hady jsou to hroznýš smaragdový, anakonda a smaragdově zelený Bothrops bilineatus smaragdinus. Phistiotus velatustáci jsou zastoupeni asi corallus Enydris300 druhy. Různorodé skupiny mravenců hrají důležitou roli v půdním ekosystému, zajišťují přenos živin a působí jako významný predátor. Mezi rybami je endemická corroncho, nedávno objevená a pojmenovaný jako Neblinichthys pillosus, vyznačující se dlouhými štětinami na předním konci hlavy které vytváří jakýsi kartáč o jehož způsobu využití se zatím můžeme jen dohadovat. Mezi obojživelníky a plazy najdeme více než 110 druhů, přičemž 14 z nich nebylo nalezeno nikde jinde.

Národní park Serranía La Neblina je velmi omezený prostor s křehký ekosystémem, kde pouhé přemístění kamenů či osekávání větví může mít rozsáhlé následky. Existují zde dvě tábořiště, kde lze přenocovat. Platí zákaz kouření a požívání alkoholických nápojů. Park je možné navštívit jen v doprovodu certifikovaného průvodce, mars.wé je hrdým držitelem tohoto certifikátu a pokud se mezi vámi najde někdo kdo by chtěl investovat nemalé prostředky do návštěvy tohoto parku piště mi na treky@venezuelanadlani.cz